Údolí konce

*Pomalým krokom sem prídeme so Shikim. Snažím sa moc nohu nezaťažovať, no niekedy trochu zakrivkám* sme v údolí.. *poviem a na chvíľu sa zastavím, pretože niekoho vidím ležať v tráve*

*hledím na oblohu, ale o těch dvou vím od té doby co prošli mou technikou.*

stále se tě držím a s kapsy si vytáhnu šátek, nachvilku tě pustí a zavážu si oči, poté se tě znovu chytnu aby jsi mě navigovala

čo to robíš? *spýtam sa ťa, keď vidím, čo robíš.. ale ked nad tým tak uvažujem, začne mi čosi dopínať*

*když už jsem slepý tak ať tak i vypadám* řeknu *tak kam dál?*

*zvedne se, udělá si rukou stín, protože svítí sluníčko a chvíli je pozoruje.*

-Žádné čelenky a mniši to nejsou. Takže nejspíš nukeninové.- *usměje se.* -No snad z toho nebude nějaký spor.- *zamyslí se a dál je pozoruje.*

Takto si až moc nápadný.. a vypadáš ako ľahká korisť.. bez očí.. *syknem a chytím sa stromu.. plášť som si nechala v jaskyni, takže mám odhalené ruky, na ktorých mám množstvo rán* dáme si chvíľu odpočinok, nie? *zamerám sa na Saishina a jemne zvraštím čelo*

*všimne si pohledu Mei, tak se začne trochu přibližovat.*

-Takže situace. Dva nukeninové o kterých nic nevím. No docela na hovno, ale jak z toho. A už to mám.- *když už je od nich asi 10 metrů, otočí se nalevo a vyskočí na strom, usadí se na větvi, vytáhne flétnu a začne hrát.* ( )

*přestane hrát a v tom okamžiku i rychle zmizí. Seskočí k jezeru.*

*ta chceš stále jen odpočívat* řeknu a držím se stále tebe

a ty čo chceš robiť, keď nevidíš?.. *odrazím sa od stromu a potiahnem ťa ďalej*

*tak si vyzkoušíme ty tvoje oči co říkáš že mi uudeš dělat* řeknu a a stáhnu tě zpátky, vezmu tě do náruče *tak prosím dělej mi oči*

fajn *chytím sa okolo tvojho krku* takže pred nami sú asi tri stromy.. jeden vľavo asi 5metrov od nás a dva vpravo, tesne pri sebe, tie nám nijako neprekážajú.. za nimi je čisté priestranstvo s trávou, nachádza sa tam síce pár skál, ale to nebude problém.. len kráčaj opatrne.. na zemi sú halúzky zo stromov

přikývnu a udělám pár nejistch kroků poté se rozejdu dormálně, přičemž mi říkáš kudy jít, v tom zakopnu o větvičku ale vyrovnám to, poté dojdeme na louku kterou stále procházím *kam vlastě jdeme?* zptám se

stoj stoj! *poviem hlasnejšie* dva kroky doľava, si blízko pri jednej skale.. potom môžeš pokojne pokračovať ďalej.. *poviem pokojnešie a potom ti odpoviem na otázku* kam ideme?.. no tu budeme odpočívať *rozosmejem sa*

zastavím a vyslechnu si co máš na srdci *dobře* přikývnu a udělám dva kroky doleva, rozejdu se dál *a kde přesně?*zeptám se

môže byť aj tu *poviem a rozhliadnem sa okolo seba*

*ok*řeknu a pomalu tě položím na zem aby jsi seděla, poté si sednu vedle tebe *a co teď*

ved hovorím, že budeme odpočívať.. *šťuchnem ti do boku*

*ale já bych něco dělal* řeknu a šťouchnu tě jemně taky

a čo takého?.. povec si..

*nevím* usměju se a opřu se o ruky

*Když vidím že tu je parta nukeninů tak si řeknu: co s nima? poslat na ně ANBU? *