Údolí konce

Možno ani nie je nukenin, len človek žijúci v divočine *trochu ho obránim..* Ty a ja sme nukeninovia, pretože sme tam nezostali stáť ako hlupáci..

*bejt z uchiha klanu tak jsem druhý itachi * "řeknu a ruku zatnu v pěst " *ale jsem kasumi a ten nepatří do konohy *"řeknu potichu"

Rovnako ani uživateľka Hyoutonu.. *poviem potichu a postavím sa* Možno sa k tebe pridám, len neviem sa ešte rozhodnúť.. niekde ma možno nájdeš *poviem šepotom a otočím sa na odchod*

"přejdu před tebe "*nezapomněla jsi na něco ? *

Na niečo som zabudla? *nadvihnem jeho obočie a nechápavo hľadím*

*jo zapomněla*"řeknu a znovu tě něžně políbím na rty "*tohle * "řeknu a rozcuchám ti vlasy"

*bozk ma znovu vyviedol z rovnováhy. potom som si rýchlo uhladila vlasy* Si divný ako sa ku mne chováš *poznamenám mrzuto* Ale čo môžem čakať od teba, aj tak ma chceš len využiť *zasmiala som sa neveselo a otočila sa k nemu, vtisla mu jemný bozk na pery a odišla*

"jenom se trošku usměji " * s tímhle to půjde * "řeknu si pro sebe " *navíc jí možná jenom nevyužiji * "řeknu a lehnu si pod strom a koukám na hvězdy "

*Probudím se pod sochou, s půlkou těla ztuhlou, protože si na mě Kaname nějakým nedopatřením trošku lehl. Začnu se protahovat.*

*Výjdu z lesa pořád za sebou táhnoucí obří rudý meč,který dělá nechutný hvízdající zvuk jak brousí kameny*

*Zaslechnu zvuk drásající uši. Ještě kvůli tomu všemu, kvůli slepotě slyším o něco líp, takže mi ty zvuky trhají uši. Kanamemu jakbysmet, zavrčí, pomocí chakry vylezu po skále, ale nevylezu úplně, skryji se a začnu z chakry odhadovat sílu toho ninjy.*

*Dojdu ke kamenu který leží uprostřed úpatí svahu....a posadím se.Zvednu Kogasu a zabodnu ho do země.Tak že se na místě kde se zabodlo jeho ostří udělá puklina.Prohrábnu si vlasy,které mi ale ihned zase spadnou do očí a povzdychnu si*Chtělo by to někoho s kým si pokecat....*řeknu a strčím si do pusy lízátko,které nosím po kapsách*

"probudím se a protáhnu se "*asi jsem usnul *"řeknu si pro sebe, a poté si vzpomenu na včerejšek a nepatrně se usměji "

*Zvuk dopadajícího meče, či co to bylo, mě ještě více naštve. Začnu nenávidět ten zvuk, nejenže cítím, ale už i slyším, jak mi rukou probleskne chakra techniky Chakura no mesu, jak se držím i rukama skály, jednou rukou useknu kus kamene, ale držím se dál, vztek ve mně roste.*

*prídem sem a obzriem sa, či je tu ešte stále, ale nevšimnem si ho a prechádzam tam z miesta na miesto*

"konečně se zvednu ze země a opráším se " *kterej debil tu má ten meč ? *"zeptám se potichu a nasadím si kapuci, poté si všimnu saru a jenom se potichu opírám o strom "

*pošúcham sa vzadu na hlave a bezradne sa už obzerám.. potom si povzdychnem* Tak asi tu nie je *poviem nahlas pre seba a otočím sa, že pôjdem*

"zvednu kamínek ze země a hodím ho před nohy saru a čekám jak zareaguje "

*odskočím a vytiahnem rýchlym pohybom wakizaši.. obzerám sa, že kto to mohol byť*

Pomalu sem dojdu s nosem u země. Uvidím větší prostranství, vstanu a pečlivěji se rozhlédnu kolem. Spatřím Saru, pomalu dojdu k ní a zaklepu jí na rameno. "Neviděla jsi tu někde opičku?"

*baka * "řeknu ledovým hlasem a s černým zábleskem se přemístím za vás " *už jsi si mě všimla ?*

*Pořád ve mně panuje vztek, potom se však uklidním, Kaname taky, vyšvihnu se nahoru a posadím se na kraj útesu a začnu poslouchat vodu dopadající dolů.*

*zamrznem na mieste, či už z Harua alebo z Hiroshiho..* Dobre.. nervy mám mimo *pomyslím si a otočím sa najprv na Harua* Nie, nevidela som žiadnu opicu.. *potom pozriem na Hiroshiho..* Áno, vďaka infarktu už áno..

Posmutním a otočím se k Hiroshimu. "Nejsi ty opice?" zeptám se opatrně, posadím se jako pes a pravou nohou se poškrábám za uchem

*to je dobře* "řeknu a rozcuchám saru vlasy " *a ty nejsi náhodou chodící mrtvola ? * "řeknu a začnu pomalu vytahovat svojí katanu"