Les okolo Údolí konce

Áno preto *prikývnem.. potom keď to spraví, tak najprv nechápavo hľadím, potom vybuchnem smiechom*

Mírně se usměji a posadím se na zem. S vážným výrazem pohlédnu na Saru a poškrábu se na hlavě. "Vím, že se ti do toho nebude moct chtít, ale řekla bys mi něco víc o sobě. Stačily by i nepatrné detaily."

Ehm.. proč tak zrazu? *spýtam sa ho a sadnem si oproti nemu*

"Jsem napapaný, odpočatý a hlavně zvědavý," odpovím a trochu se uchechtnu.

*pokrútim hlavou ale usmejem sa* No neviem.. niečo možno môžem povedať o sebe

Chvilku na ni jen civím. "Tak na co čekáš?" zeptám se už nedočkavě

No.. *poškriabem sa na tvári* No, žila som u adoptívnych rodičov, takže neviem, kto sú moji praví rodičia.. tak to všetko začalo, keď som sa to dozvedela.. chcela som sa zabiť, nemala som vôbec chuť žiť. Potom ma premiestnili do zvláštnej miestnosti, kde ma dlho držali.. keď som utiekla s jedným chlapcom, ktorý to naplánoval, bola som zradená a oklamaná.. teraz len pátram po tom chlapcovi a vďaka tomu sa zo mňa stal nukenin..

S výkřikem vyskočím na nohy a pozvednu ruku. "Jdeme ho najít!" křiknu energeticky a pak se s úsměvem otočím k Saru. "A kde je?"

*vyprsknem smiechom, ale potom zvážniem* Neviem, preto ho už dlhé roky hľadám..

"Smůla," poškrábu se na hlavě a sednu si naproti Saru. Vztyčím prst, nechám ho vzplanout a plamínek si nechám přeskakovat z jednoho prstu na druhý. Pečlivě sleduji Saru, jak bude reagovat

*pozriem na Harua.. potom, keď má plamienok, mierne sa odsuniem preč a pozorujem ten plameň*

Když se plamínek usadí na ukazováčku, zvednu ruku k ústům, zakloním hlavu, takže mám ruku přímo na hlavou. Jemně fouknu do plamínku, ten se rozdělí na ještě menší a pak zmizí v jiskrách

*zažmurkám prekvapene a naďalej ho pozorujem*

Pousměji se a tentokrát nechám vzplanout hned dva prsty. Přiblížím je ke rtům, ty otevřu a malé plamínky zmizí v mých ústech. Po pár vteřinách se začne linout kouř z mých uší a nosu

*ako to pozorujem, začínam sa smiať*

Taky se usměji, kouř zmizí a já ulehnu do trávy. "Jaké to je, mít rodinu?" zeptám se po chvíli a ruce si vsunu pod hlavu

Najprv je to super, upokojujúce, potom to začne liezť na nervy, lenže vždy ich máš rád *zasnila som sa a pozerala som na Harua*

"A kdo všechno obvykle bývá v rodině?" zeptám se a zvědavě povytáhnu jedno obočí

*prekvapene na neho pozriem* Kto všetko? No.. zvyčajne čo býva doma je otec, mama, dcéra alebo syn, alebo obidvaja.. *myknem plecom*

"Aha, aha," přikyvuji a pak se zamyslím nad další otázkou. "A jak se dělají děti?"

*začervenám sa, ale mlčím*

Nechápu, co se s ní děje. "Ty to taky nevíš," pochopím po chvíli a zklamanej znovu ulehnu do zeleně

No vím.. len nejdu to vysvetľovať *poviem rýchlo a stále sa červenám a obzerám zem*

Rychle vyskočím na nohy a objevím se u Saru. Výhružně se na ní podívám, pak spadnu na kolena a s hlavou a rukama na zemi povím: "Prosím, prosím..."

Ne.. radši ne *poviem a odvrátim zrak od neho*