Neromiho byt

Stále na tebe upírám zrak a nic neříkám.

Stále som mierne červená a potom sa usmejem.

Usměju se taky *Tuto větu si pamatuj vše má své řešení chce to pouze čas*řeknu ale stále se na tebe dívám.

Usmejem sa a iba prikývnem.

*Co chceš dělat než se najde nějaký způsob jak by se ti vrátil zrak ?*řeknu a neuvědomuji si že tě stále držím za ruku.

Mmm to neviem,poviem zamyslene.

*Pokud chceš můžeš tu zůstat jak dlouho budeš chtít.*

Asi tu ostanem,poviem s úsmevom.(musím ísť potom večer ešte prídem maj sa )

*Jsem rád ,že mi tu budeš dělat společnost*říkám a poté se trochu začervenám a pustím tvou ruku *E ... Uhmm ... Promiň neuvědomil jsem si to.*říkàm už celý zarudlý s úsměvem.

V poriadku,poviem s úsmevom.

uklidním se a zase se na tebe zadívám a nevím co dělat.

Začnem rozmýšlať,čo ďalej.

Pomalu spustím z tebe můj pohled a začnu se dívat do země ,protože stále nevím jestli mám zůstat nebo odejít.

Potom ma niečo napadne,ale nechcem to urobiť.

Po úděsným přemýšlení ti položim mou ruku na tvou a mírně ti ji stisknu.

Začnem sa červenať.

Znovu se na Tebe zadívám a snažím se zjistit ,jestli jsem neudělal něco špatného.

Usmejem sa.

Neudržel jsem se ... přiblížil jsem mé rty k tvým a začal tě líbat.

Trošku sa zarazím.

Pomalu jsem se zase vzdálil a zadíval se ti do očí.

Začala som ťa bozkávať.

Opetujem ti bozky.