Kilarin byt

Zaklepu

klon sa oblečie a ja nás prenesiem na poschodie a klon otvorí.

*Dobrý den Kilari-san, slyšel jsem že jste se po mě sháněla...*

Klon:Mala som to len za úlohu od kazekageho,poviem s úsmevom.

* Aha, a co Kazekage potřeboval, smím to vědět?* zeptám se.

Klon:Tak to neviem,poviem a stále sa usmievam.

* Dobře,* usměju se taky, * můžu dál? U mě doma je tak prázdno, a já si s nikým dlouho nepromluvil. A navíc, jsme spolu s Kazekagem v týmu, takže bychom se měli trochu poznat...*

Prepáč teraz nie,poviem trošku nervózne,ale nejde to poznať.(musím maj sa )

* Dobře, tak někdy jindy * odejdu ( čau čau )

*prebudím sa a som nahý*

Znovu zaklepu ( )

*oblečiem sa rýchlo a otvorím dvere* Ach ty ? *spíta sa a pozve ta dalej*

* Díky, ale co vy tu děláte, Kazekage-sama?* zeptám se udiveně

Ach byl sem pozrít Kilari výš *trochu zaklame* Co nové ?

* Jasně, chtěl jsem zajít za Kilari a vámi, přeci jen, jsme tým, tak bychom se mělí víc poznat...* odpovím a usměju se

No to mneli *poviem a pozrem na neho a čakám na Kilari* Povedz mi niečo o tvojej minulosti *povie vážne*

*Víte,Kazekage-sama, v dětství jsem byl hodně odstrkován z klanu kvůli mým očím* smutně se zahledím do země* všichni Kuroisuna měli tmavé oči, stejě jako vlasy, ale já je mám jak vidíte skoro bílé. Ale dnes jsem na své oči pyšný, jsou klíčem a značkou mého Garasu.* podívám se na něj.

Jen kvuli očim ? *povie naštvane a kopne trocha do stolu* Poznám ten pocit odstrkovania *povie smutne* A tie oči sú pekné *povie chvalitebne a nechápe tvoj klan*

*Díky Kazekage-sama* povím s vděčným úsměvem, * na akademii jsem se spřátelil s Yaketou Akunem, byli jsme nejlepší přátele, dokud nedošlo na dělení do týmů, v tu dobu jsme se trochu odcizili...*

A kdo to je ? *pozeram na neho lebo ma to zaujima*

*Yaketa bydlí na druhé straně vesnice, tedy spíš bydlel* dodám smutně * Minulý rok ho nunkenninové odvedli a nejspíš i zabili...ale já věřím že žije a stále ho hledám* udeřím se pěstí do dlaně.