Les okolo Údolí konce

prečo by som to robila? *zatlačím si na zlomené rebrá a ozve sa slabý praskot*

*dělej* řekne a mírkně ti zatpačí na hruĎ aby sis lehla

*Prižmúrim oči a s námahou si ľahnem*

sednu si z levé strany k tobě, položím ti na žebra ruky, mírně je prohmatávam abych zjistil která máš zlomená a nakonec ruky dám kousek do vzduchu, začne z nich zářit rudá zář a já přitom zavřu oči *oprava kostí* ksti se ti začnou pomalu vracet zpátky a spojovat dohromady, srůstají

*začnem sebou mierne mykať, pretože je to neskutočná bolesť, no snažím sa nevydať ani hlások*

po nějaké chvíly když je vše hotovo ruky dodělám a začnu kašlat kvůli té ráně v hrudi, vykašlu krev která ti steče na bříško

*vydýcham sa a posadím sa, pritom rukou zotriem krv zo svojho brucha a utriem to do tvojho trička*

utře si krev od pusy, a zvedne se, no spadne na kolena , přece jenom neodstatek krve

*uchechtnem sa a pritiahnem k sebe kolená, opriem si o nich bradu a s úsmevom na tvári sa na teba pozerám*

překlopím se dopředu a spadnu obličejem na zem.. som mimo z nedostatku krve

*už minimálne hodinu stojím nad Shikim a uškŕňam sa*

ležím mimo

*Povzdychnem si a rozmýšľam či ti pomôcť alebo nie. Pretočím ťa na brucho a zazátkujem ti zadnú ranu, prehodím ťa na chrbát* vidíš.. keby mám tu pečať dole, mohla som ťa tohoto ušetriť.. *Pousmejem sa, kunaiom si rozrazím ranku na dlani, ktorá sa mi teraz zväčší, dlaň priložím k tebe na ranu a nechám, aby sa nejaká časť mojej krvi dostala do tvojho tela. Telo ju samozrejme zo začiatku nechce prijať, tak sa bráni, no za nejaký čas sa začne moja krv v tvojom tele meniť na tvoj krvný obraz. Začínam zhoršene vnímať, po chvíli ti ranu zazátkujem, to isté urobím aj so svojou dlaňou a zvalím sa na tvoju hruď, pretože sa neudržím. Stále však vnímam, i keď o dosť zhoršene. Mal by si byť schopný sa aspoň prebrať.*

pomalu otevřu či, první čeho si všimnu jsi ty *co to?* pronese nahůas svoji první myšlenku a dívá se na tebe

*Dvihnem hlavu k tebe, pretože som niečo počula, no neviem čo. Moc dobre nevnímam, chcem sa postaviť, no zvalím sa na bok a prevalím sa na chrbát vedla tela*

*proč jsi to udělala?* zeptá se a natočí hlavu k tobě, přiom si šahá na hruĎ kde nahmatá zátku

*Stále nie som schopná vnímať, pozerať sa na rozostrené stromy nado mnou mi nerobí moc dobre, preto sa pretočím na bok a zapozerám sa na farebnú škvrnu, ktorú vidím (myslím tým teba )*

vidím jak si dosti mimo, a tak ti rukou přejedu přez víčka aby jsi zavřela oči a pohladím tě po tváři, trošku se k tobě natisku píáč v tričku od krve je mi celkem zima *nic si neslibuj* řekne

*Po dvoch hodinách sa prebudím a prvé, čo cítim je teplo tvojho tela.Je mi to neskutočne príjemné, takže ležím nehybne ďalej*

Začnu jemné chrapat

*Na perách sa mi zjaví nefalšovaný milý úsmev* čo to so mnou je?.. prečo nemám chuť zabiť ho?..

ve spánku mi začne být zima, ale z tvého těla sálá teplo tak se líp natočím a těsně se k tobě přitosknu tak abych mi bylo teplo

*Opatrnými pohybmi si vyzlečiem plášť a prehodím ho cez nás, aby ti nebola zima, pretože som cítila, ako sa chvíľu trasieš a hneď na to si sa ku mne pritisol. Pousmejem sa a v mysli mi prejde myšlienka, že aké to je roztomilé, že ani nevieš, ako sa na mňa tlačíš, keď spíš. Hneď však zatrasiem hlavou a myšlienku zaženiem preč. Položím si hlavu na zem a pozerám sa do tmy.*

když nás zakreješ na chvilku se přestanu třást a spokojeně oddychuju, poté mnou znovu projede mráz a natisknu se ještě víc, jednu ruku ti pod pláštěm přehodím přez bok, přitom si propletu svoje nohy s těmi tvými a jště se trošku skrčím a hlavi ti přiložím na hrudník, opět začnu potichoučku chrápat ale zní to spíš jako kdybych chvilkově vrněl

*Tvoje počíňanie ma dosť vykoľají, no beriem to stále tak, že spíš. Opatrne si popod teba prepchám ruku a pritlačím si ťa ešte viac k sebe, aby ti bolo čo najviac teplo a samozrejme aj mne. Druhú ruku si tiež prehodím cez tvoj bok, takže teraz sme v objatí. Hlavu si položím na tvoju a počúvam zvuky, ktoré vydávaš*