Les okolo Údolí konce

Pořádně se leknu, překvapením vyprsknu oheň, který mě odhodí na její nohy.

*nečakám to, keď mi spadne na nohy a ja spadnem na zem*

Instinktivně ji nějak zachytím a málem si při tom zlomím ruku. Zakleji a pustím ji do trávy. "To jsi mě vylekala"

*postavím sa rýchlo a oprášim..* Prepáč, nečakala som takú prehnanú reakciu

"Nevadí, nevadí, to já jsem byl ten, kdo tě shodil," řeknu rychle a také se opráším

Ale nie, naozaj *pousmejem sa slabo* Nezabudni, že ja som ťa vyľakala

"Pravda. Takže za to můžeš ty, " řeknu konečné rozhodnutí a usměji se

Možno? *uškrniem sa a ukážem na klon, ktorý sa medzitým roztopil*

"Ježibabo," řeknu uraženě a otočím se od ní

Čo si povedal? *pozriem na neho a skočím po ňom*

To jsem opravdu nečekal, a tak spadnu přímo obličejem do trávy, zatímco ona dopadne na mě, čili do měkkého. "Ježibabo, " řeknu s obličejem stále v zemi

Aká ježibaba?! *zavrčím mu do ucha, rýchlo zídem z neho a sadnem si vedľa*

"Stará a vrásčitá," řeknu a vyprsknu všechnu hlínou, náhodou přímo na Saru

Ok.. až na to, že som asi mladšia od teba.. *poviem a rýchlo sa tomu uhnem tým, že sa schúlim do klbka..*

"19," vyhrknu rychle a stále ležím na zemi.

Tak vidíš ja mám 17 *poviem a narovnám sa*

Usměji se a pak se rozhlédnu kolem. "Máš vůbec kde spát?" zeptám se po chvíli

Ne *pokrútim hlavou* Spávam na stromoch *ukážem na konár*

"První pravidlo Zákonu divočiny, taky se jím řídíš?" zeptám se s cukajícím koutkem

Nie.. ja sa riadim vlastnými pravidlami *poviem a pozorujem jeho výraz*

"No...já si ve skutečnosti ty pravidla vymyslel sám," zasměji se a poškrábu se na hlavě

Každý sa riadi vlastnými pravidlami *usmejem sa a vyskočím na strom*

Přejdu ke stromu a lehnu si ke kořenům. "Jestli nevadí, tak já se uvelebím tady," povím ke stromu, tedy k části, kde jsem viděl mizet Saru

Nevadí *ozvem sa a objavím sa dole hlavou na konári*

"Hned je život zajímavější, když máš kamarády," pomyslím si a neuvědomím si, že to říkám nahlas