Jezero v údolí konce

uslyším to co si zamrmleš a vidím že spíš, tak s tebou zatřesu abych tě probudil

uuuhmmm.. *zaženiem sa na teba* čo je? čo horí alebo čo?.. prečo ma nenecháš spať?!

*proč musíš být hnusná* zeptám se

*zakryjem si dekou aj hlavu* nechaj ma, prosím ťa.. nebudem sa s tebou o tom baviť.. nemám najmenší dôvod ti o tom niečo hovoriť.. a vlastne ani nechcem

strhnu z tebe deku *ale mě to zajímá* řeknu *aspoň todle bych chtěl vědět když už o tobě nevím nic jinýho*

hej! vráť mi to! *okríknem ťa a posadím sa*

*řekni mi aspoň o sobě proč musíš být hnusná a vrátím ti ji, myslím že bych to mohl věděět, a asi si měla pravdu s tím že mi na tobě fakt záleží* řeknu posledních pár slov potichua se skloněnou hlavou "sakra todle sem nechtěl, nechtěl sem aby sem i to ještě někdy stalo" pomyslí si

*zarazím sa, nečakala som, že mi toto povieš..* vieš.. *odvrátim pohľad od teba a hovorím tichšie ako doteraz* práve toto som nechcela.. aby ti na mne záležalo.. preto som na teba odporná.. aby si ma nemal rád.. *poviem* ježíš, ty krava, načo mu to tu vysvetluješ?!..

*popravdě ani já sem nechtěl aby mi na někom ještě záleželo, posledně jsem kvůli mé malé sestřičce skoro zemřel a stejně ji nezachránil* řeknu *ani sakra nevím proč ti to říkám, stejně tě to nezajímá* řeknu a stoupnu si, odkopnu židli a opřu se hlavou o stěnu

*objavím sa za tebou. Hlavu si položím na tvoj chrbát a objímem ťa* to ma mrzí... *poviem úprimným hlasom* gomenasai *dodám*

*další psychologická hra? já u tebe nevím co myslíš vážně a v čem si semnou jen hraješ* řeknu a neím proč nahrnou se mi slzy do očí, avšak nebrečím

*úplne ma dorazíš tým, čo povieš, preto len dokola šepkám to isté* gomenasai, gomenasai, gomenasai..

*za co se vůbec omlouváš* zeptám se potichu

za to, že som v tebe vyvolala pocity, o ktoré nestojíš.. a za to, že som sa tým vlastným pocitom bránila.. *poviem a pustím ťa, spravím pár krokov dozadu, dám si ruky za chrbát a pozerám do zeme*

sednu si na postel a zadívám se na protější zeď *teď to myslíš vážně nebo....* nedořeknu *nemám nic kvůli čemu bych ti měl věřit že si semnou jenom....* znovu to nedořekne a ani se na tebe nepodíbá

Chápem.. nemáš mi prečo veriť.. takže ma tu už nič nedrží, tak v tom prípade sa maj dobre *nútene sa usmejem* aspoň v tebe nebudem rozvýjať ďalšie pocity.. *prerazím dvere a vybehnem preč z domu*

ihned co zavřeš dveře tě za nahu chytne větev, ale né silně aby ti ublížila, výjdu přez dveře kterými vpodstatě projdu *já nechtěl ať odejdeš*

prečo?.. prečo by som tu mala ostať?.. *ostanem stáť a zatnem päste* ..keď mi neveríš *preseknem vetvu pomocou chidori a rozbehnem sa ďalej*

oběvím se před tebou a obejmu tě *protože ti chci věřit* zašeptám

chcet veriť je jedna vec a veriť je zas druhá *vytrhnem sa ti z objatia* ..ale môžem si za to sama *pozriem sa do strany* už ti nechcem ubližovať.. si jediný, ktorému nechcem ublížiť, ale robím pravý opak*pošepkám a zmiznem niekde pomedzi stromy*

Stromy se zformuji v klec která té chetne a dá k zemí, nijak té netlačí, dojdu k ni a projdu prez dřevěné mříže *aarght* vzdechnu při procházení a přiblížím se k tobě, čekám ze budes chtít utéct Tak té rychle obejmu a pritlacim na mříže *i prez to ze Si mi lhala, ublizovala mi, hrála Si Semnou kvůli srande, jsem schopnej ti to odpustit* odmlcim se *jen mi prosím řekni nějakou pravdu, nebo aspoň neco o sobě, mrzí mě ze mi nechceš nic prozradit* reknu a dám Si ruky jen na tvůj přičemž té přestanu obimat *Nevim proč, ale nějak Sem se rozvykladal, takhle Sem nemluvil Uz dlouho, Tak myslím ze by Si prosím mohla být taky upřímná* všechno co řekl septal,*a aby Si neřekla ze té drzim* zruší vězení *ale byl bych rád kdyby Si zůstala*

*Vzbudí mě hlasy, protáhnu se a promnu si oči. Zívnu a podívám se na Shikiho a Mei.* Co je tu tak důležitýho, že mě vy dva budíte? *Řeknu rozespale.*

Vrrrr *zavrčím len tak do vzduchu, keď ma stromy pritlačia k zemi, už už som ich chcela posekať pomocou chidori, ale ty ma objímeš a natlačíš na mreže, tak sa rozhodnem vypočuť ťa* už som ti povedala prečo som to robila.. dobre.. zo začiatku som to robila z rozmaru.. ale nejako ma to k tebe tiahlo.. si jediný, ktorý vo mne dokázal vzbudiť nejaké city.. po tom ako umrel moj bráška.. a..a.. H-Hideo.. páčil si sa mi, to ako prahneš po krvi.. ako ťa baví zabíjať.. preto som odkladala to, že ťa zabijem.. chcela som vedieť, čo si zač, niečo viac o tebe, kam si schopný zájsť.. a asi aj kvôli tomu, že si taký, som si k tebe dokázala niečo vybudovať.. lenže po Hideho smrti som už k nikomu nič cítiť nechcela.. a preto som sa bránila takýmto spôsobom.. že som ťa zraňovala.. gomenasaai!! *gomenasai pošepkám*

trošku se k tobě přiblížím *věřím ti* zašeptám bez jakéhokoliv náznaku že bych to nemyslel vážně

Ummmm.. *pozriem sa na teba*